2. duben 2020, Praha – První čtvrtletí roku 2020 určitě vstoupí do historie. Březen byl jednoznačně měsícem, který cenné kovy nepamatují. Především jeho druhý a třetí týden byly unikátní. Zlato překonalo 6. března hranici 1 700 USD (tak vysoká cena byla naposledy zaznamenána na konci roku 2012, tedy před více než 8 lety), aby následně, během 10 dní, jeho cena spadla ke hranici 1 450 USD za unci. Zlato ztratilo 17 %, ale do konce měsíce opětovně vzrostlo o 10 % k hranici 1 600 USD.

Volatilita cenných kovů však byla ještě velmi nízká ve srovnání s trhem cenných papírů. Akcie během týdne ztratily více jak 30 %. Jejich cena poté opět lehce posílila, ale zatím pořád ztrácí více jak 20 %.

Hlavní důvod této bouře na trzích je nám všem znám. Je to COVID-19. Obava z následků pandemie, která nejdříve zasáhla průmyslovou oblast Číny, následně se přelila do Evropy a nyní je vidět nástup nemoci v USA, vyvolala paniku na trzích a následný pád akcií. Ten se ve finále promítl i do ceny drahých kovů. Investoři se snažili krýt své ztráty na akciích prodejem svých ziskových pozic na zlatě. Podobná situace tu již byla v roce 2008, kdy se po vypuknutí finanční krize v USA propadly všechny investice – akcie i drahé kovy. Akcie však ve svém propadu pokračovaly, zlato naproti tomu nastoupilo svoji spanilou cestu k historickému maximu - hranici 1 900 USD za trojskou unci. Stejný scénář je pravděpodobný i nyní. Určité zpomalení ekonomiky se očekávalo již poměrně dlouho, proto zlato již v průběhu loňského roku posílilo o 19 %, úplné zastavení ekonomiky ale nečekal nikdo.

Nevyrábějí automobilky, tahouni především evropské ekonomiky, napříč zeměmi jsou zavřené hotely i restaurace. Letadla létají jen sporadicky a veškerý průmysl, který byl spojen s globalizací, čekají velké ztráty. Jak velké budou, si nyní nedokáže asi nikdo spočítat. Očekává se prudký pokles cen nemovitostí. Ve velkých problémech mohou skončit především majitelé, kteří je pronajímali pouze krátkodobě, například turistům. Mají-li na ně hypotéku a zároveň pracují v automobilovém nebo leteckém průmyslu, bude jejich situace ještě složitější. Akcie pravděpodobně také nečekají žádné světlé zítřky. Akcie evropských bank jsou na velmi nízkých hodnotách a riziko nesplacených úvěrů je obrovské. Vlády napříč kontinenty zatím stále deklarují neomezený přísun peněz do ekonomiky. Jsou to ale peníze kryté jen vírou, že za ně získáme nějakou hodnotu, ničím jiným. Tato víra je nyní silně otřesena. Ihned po pádu trhů se lidé po celém světě vrhli na nákupy cenných kovů a zlata především. Německé deníky ukazovaly fronty před prodejnami fyzického zlata. Zlato v prodejnách mizelo fakticky před očima. A přesně v okamžik, kdy rafinérie denně dostávaly od svých distributorů objednávky v objemech obvyklých pro celý měsíc, došlo k tomu, že regionální vláda kantonu Ticino, který je na hranicích s nejvíce zasaženou oblastí Itálie, rozhodla o uzavření všech podniků, které nezajišťují životně důležitou výrobu. V té chvíli jako by fyzické zlato zmizelo. Většina e-shopů a ostatních prodejců zavřeli své obchody a investiční kovy přestali prodávat, ale dokonce i fixovat. V té době se ukázalo, kdo je skutečně napojen na rafinérie a kdo to jen deklaruje a ve skutečnosti nakupuje od zprostředkovatelů.

Společnost IBIS InGold může být pyšná na to, že ani v těch nejkritičtějších okamžicích nepřestala svým klientům platby, které přicházely na pravidelná spoření, fixovat a oni tak mohou nepřetržitě využívat efektu průměrování ceny, který je právě nyní – v období velkých cenových výkyvů, tak důležitý. Rafinérie PAMP byla sice nucena dočasně uzavřít svoji výrobu, ale možnost objednávat i fixovat cenu nechala stále otevřenou. Její přímí partneři tak mohli nadále objednávat a fixovat cenu krytou fyzickým kovem, a tuto výhodu pak dokázali přenést i na své zákazníky.

Vývoj ceny investičních kovů je nyní velmi těžké odhadovat. Jedno je však jasné. Právě v těchto dnech se ukazuje rozdíl mezi fyzickým a papírovým zlatem – tzn. zlatem, které se obchoduje především na burzách a je kryté jen sliby společností, které tyto papíry emitují. Cena uncové investiční mince na aukčních portálech se pohybuje nad 2 000 USD, ale cena zlata na burze je kolem 1 600 USD. To znamená, že výhoda držení skutečného fyzického zlata se cení na 400 USD na jedné unci. Na kilogramu to je skoro 13 000 USD – tedy 25% přirážka za to, že jste vlastníkem skutečného zlata. Právě k těmto hodnotám bude směřovat i cena zlata na burze. Jen si musí nakupující ujasnit, že skutečné zlato je jen jedno a žádný papír ho nemůže nahradit.

 

Zlato - zažilo velmi turbulentní čtvrtletí. Výkyv ceny o 17 % během jednoho obchodního týdne je unikát. Pro další vývoj ceny zlata je důležité dlouhodobé setrvání nad hranicí 1 630 USD a následné překonání hranice 1 705 USD. Po prolomení této technické bariéry má zlato otevřenou cestu vzhůru. Důležité však je sledovat i cenu v měně, ve které do zlata investuji. V mnoha světových měnách zaznamenává zlato svá maxima již nyní.

Stříbro – se nedokázalo tak rychle vzpamatovat z prudkého poklesu v polovině března, jako zlato, a stále setrvává pod hranicí 15 USD za unci. Poptávka po fyzickém kovu je však stále velká a mohla by jeho cenu táhnout nahoru i přes obavy plynoucí z masivního výpadku průmyslové výroby. Musíme však mít stále na paměti, že poptávka z průmyslu tvoří 50 % celkové poptávky po stříbře a jeho cenu tak velmi ovlivňuje.

Platina – je velmi citlivá na vývoj poptávky z automobilového průmyslu. Při jeho současné odstávce nejsou ani vyhlídky platiny příliš růžové. Její další využití ve šperkařství je nyní také ohroženo. S poklesem ekonomiky se totiž očekává i pokles poptávky po špercích, které jsou zbytným zbožím.

Palladium – se i přes velký pokles – až pod hranici 1 500 USD za unci – dokázalo vrátit k ceně 2 200 USD a zatím si dokázalo udržet podobný vývoj jako zlato. I u něj bude důležité to, jak se vyvine situace v automobilovém průmyslu, a zda opravdu všechny velké automobilky otevřou své výrobní závody po Velikonocích, tak jak deklarují nyní. Právě automobilkám se zastavení výroby docela hodilo, protože na konci roku 2019 vyráběly většinu svých vozů na sklad a odbyt se hledal velmi těžko. Téměř měsíční odstávka jim tak přišla celkem vhod. Druhou otázkou je, jak hluboký bude propad ekonomiky, a jestli se prodeje nových automobilů podaří vůbec nastartovat.