Evropská unie přitom snad nikdy v minulosti nepotřebovala podpořit tak jako nyní. Ve vážném ohrožení se totiž ocitla italská ekonomika. Její dluhy jsou na úrovni 130 % HDP, bankovní sektor stále balancuje nad propastí a do toho přichází oznámení o euroskeptické vládě. Krize kolem Itálie je podobná krizi Řecka, ale je o to horší, že se jedná o třetí největší ekonomiku EU. Na špatné zprávy z Itálie ihned reagovalo euro, které oslabilo vůči dolaru. Cena zlata v eurech se vyšplhala na své maximum za posledních 10 měsíců a na chvíli překonala i hranici 1 130 EUR za trojskou unci. 

 

Problémy nemá jen italská ekonomika. Velké potíže má i Argentina. Její národní  banka  zvedla úrokové sazby na 40 % a inflace dosahuje 25 %. Dvouciferným tempem roste inflace i v Turecku, lira se propadla o více jak 20 % a začíná se mluvit o měnové reformě. Shodou okolností si v této době připomínáme 65. výročí měnové reformy v Československu. Průměrné znehodnocení měny bylo 10:1, tzn. za 1 000 korun dostalo obyvatelstvo průměrně 100 korun nových. Měnová reforma je cestou, jak znehodnotit úspory obyvatel v penězích a zdánlivě jednoduše vyřešit ekonomické potíže. Je zřejmé, že s hodnotou papírových peněz si může emitující stát vlastně dělat, co chce. V současném globalizovaném světě se problémy Turecka a Argentiny přenášejí i na ostatní rozvíjející se trhy. Od začátku roku investoři, kteří vlastní akcie a dluhopisy těchto států, ztratili více jak 10 %. 

 

Největším strašákem současného světa jsou však dluhy. Zadluženy jsou jednotlivé státy, zadluženy jsou firmy i domácnosti. Součet všech dluhů v USA je 70 bilionů dolarů. Jen federální vláda dluží 21 bilionů, zadlužuje se tempem 1 bilion dolarů ročně a Goldman Sachs předpověděl, že v roce 2028 bude toto tempo již 2 biliony dolarů ročně. Průměrná americká domácnost dluží 140 000 dolarů, což je dvojnásobek jejich příjmů. I české domácnosti dluží rekordní částky. Celkové zadlužení se nyní blíží k hranici 2,2 bilionu korun. Většinou se jedná o hypotéky, ale roste zadlužení i ve spotřebitelských půjčkách. Nikdo již nemůže věřit, že všechny dluhy budou splaceny. Současný růst životní úrovně je poháněn dluhem, a to nemůže pokračovat do nekonečna. Jednou musí dluhová bublina prasknout a systém se pod takovou tíhou dluhu zhroutí.