V červenci rozdíl nejnižší a nejvyšší ceny u stříbra dosáhl více než 11 %, u palladia 8,2 %, u platiny 6,5 % a u zlata 5,5 %. Vysoká volatilita u stříbra byla dána tím, že v červenci nastala podobná situace jako u zlata v červnu. Opět se stalo to, že „NĚKDO“ na japonské burze dal pokyn k prodeji většího množství stříbra v jeden okamžik, konkrétně se jednalo o prodej v hodnotě 450 milionů dolarů, a cena se tak propadla najednou o více jak 6 %. Z ceny 16,22 USD za trojskou unci na cenu k hranici 15,25 USD/oz. Pokyn byl zadán 6. července ve 3:10 minut ráno našeho času, opět v době, kdy je otevřen jen trh v Asii a doba je pro prodej nejméně vhodná, protože na trhu je nízká volatilita. Cena sice do 15 minut opět vzrostla, ale ustálila se pod 16 dolary za unci. Je opravdu zajímavé, co se v posledních dvou měsících událo na komoditních burzách a nejen tam. V červnu prodej 56 tun zlata v ten nejnevhodnější okamžik a nyní prodej stříbra opět v nejméně vhodný čas. Je evidentní, že se nejedná o tzv. „fat finger“ (tlustý prst), kdy se někdo tzv. „uklikne“ a zadá chybný příkaz, ale spíše to zavání manipulací s trhem ze strany velkých investičních fondů, případně se spekuluje o manipulaci ze strany Číny, která chce nyní levně nakupovat. Co bylo skutečným důvodem těchto podivných prodejů, se pravděpodobně dozvíme až za několik let, dozvíme-li se ho vůbec.

 

Událostí, která je pro drahé kovy vždy událostí číslo jedna, je zasedání amerických centrálních bankéřů. V červenci se toto zasedání uskutečnilo až na konci měsíce, konkrétně 26. července. FED, dle očekávání, úrokové sazby ponechal na stávající úrovni - tj. v pásmu 1 - 1,25 %. Jeho vyjádření po zasedání však vyznělo velmi opatrně, především ve věci tzv. kvantitativního utahování, což je opak kvantitativního uvolňování, které FED prováděl velice intenzivně v minulých letech. Kvantitativní utahování je tedy výkup dříve prodávaných dluhopisů a je to snaha především o stahování peněz z ekonomiky. FED, proti předpokladům, na červencovém zasedání neslíbil žádné konkrétní objemy ani data, kdy k těmto výkupům přistoupí. Tato skutečnost oslabila americký dolar a ten se tak nyní k euru pohybuje na úrovni 1,18 a překonání hranice 1,2 není až tak daleko. Slábnoucí dolar je přesně to, co chce americký prezident Donald Trump (sliboval to před rokem svým voličům). Slabší dolar je pomoc americkým výrobním podnikům. Pomůže nejen exportérům, jejichž výrobky jsou v zahraničí levnější, ale také výrobě pro domácí trh, jelikož ceny zahraniční konkurence již nebudou tak příznivé, jako byly při silném dolaru.

 

Pro menší investory do drahých kovů, v jiných měnách než je americký dolar, je to příležitost, která se již nemusí opakovat. Manipulace na trhu, jenž má snížit cenu, aby velké fondy či dokonce státní banky nakupovaly za výhodné ceny a posilování prakticky všech měn vůči americkému dolaru jsou dva hlavní důvody, proč jsou ceny v EUR nebo CZK jedny z nejlepších za poslední roky. U koruny je tento efekt ještě znásoben koncem intervencí ČNB. Toto období však nemusí trvat věčně. Čína a Rusko mohou ukončit nákupy drahých kovů (především zlata). Evropské centrální bance se přestane líbit posilování eura na úroveň, kdy především německé výrobky začnou být na americkém trhu konkurence neschopné a přistoupí k opatřením, které povedou k oslabování eura. Na to bude muset reagovat Čína, která má dvouciferný růst ekonomiky ve státním programu a opět se může rozjet spirála znehodnocování důležitých světových měn, která může přerůst v další měnovou válku. Všichni víme, že znehodnocování měny vždy vede ke zhodnocování drahých kovů, především zlata, které je po staletí tím nejlepším uchovatelem reálné hodnoty.