•

Ekonomický cyklus, skládající se ze čtyř částí (expanze, vrchol, krize, dno + někdy uváděná recese), je již dlouhou dobu na svém vrcholu a mnoho odborníků již čeká krizi s rukou na klice. Nižší daňové příjmy v kombinaci s nastavenými vysokými výdaji do sociální oblasti v mnoha státech povedou zákonitě k růstu schodků státních rozpočtů.

•

Mezinárodní obchodní toky se snižují, což ukazuje například pokles poptávky Číny. Americká cla a celková zahraniční politika USA by mohla mít neblahý dopad na mezinárodní obchod.

•

Deficit v rozpočtu Spojených států amerických bude růst, na základě čehož se dá očekávat celkový růst deficitů napříč světem. To povede k potřebě šetřit.

•

Asijské ekonomiky se obrací k dolaru zády. Ty největší z nich - Indie, Čína, Írán a také Rusko - se vehementně zbavují „zelených amerických papírů“ a namísto toho kupují právě zlato.

•

Množství dolaru jako aktiva v rukou ne-amerických investorů už předběhlo míru amerického HDP. 22,6 bilionů USD představuje největší částku v poměru k tamnímu hrubému domácímu produktu, která byla kdy zaznamenána. Pokud začnou významně klesat dolar a americké trhy, může dojít k masivnímu prodeji těchto dolarových aktiv.

•

Centrální banky mnoha zemí zvyšují svoje zlaté rezervy. Loni tak učinila například Čína, a ještě větší nákup zrealizovalo Rusko. Nakupovaly také banky Maďarska a Polska. Tyto země se chtějí odpoutat od vlivu dolaru, který se nyní snaží prodat, a ví, že zlato působí na americkou měnu jako stříbrná kulka na upíra.

•

Inflace v USA není přesně interpretována. Průměrná roční inflace byla od září 2011, kdy zlato dosáhlo svého historického maxima, 8 %. Kupní síla dolaru od té doby tedy klesla o 43 %. To znamená, že aktuální cena trojské unce zlata kupovaná za dolary ze září 2011 je pouhých 740 dolarů. Zlato je tedy nyní extrémně levné.

•

Post-Lehmanovská měnová inflace se ještě nestačila úplně vstřebat. Množství dolarů v oběhu je o 5 bilionů USD vyšší než před finanční krizí a zdá se, že Fed není schopný s tím cokoliv dělat. Raději akceptuje větší množství peněz v oběhu, aby uchránil vládu USA před nutností platit vysoké úroky z dluhopisů.

•

USA se chová podobně jako Německo mezi lety 1918 a 1923. Razí taktiku „tiskneme peníze, abychom se ubránili deficitu“. To ale ničí produktivitu a poskytuje záminku k bezhlavému utrácení. Spojené státy mají na rozdíl od Německa první poloviny 20. století pevnější daně, takže jejich taktika nebude mít v konečném důsledku tak extrémní dopad. Vyřešit problém inflace ale bude vyžadovat mimořádnou politicky-ekonomickou odvahu, kterou ale, zdá se, zatím nikdo nemá.

•

Ve vyspělých ekonomikách je stále velmi málo vlastníků zlata.