Vláda Nicolase Madura žádá po Anglické centrální bance navrácení 14 tun zlata do svého vlastnictví, protože má strach, že by mohlo být využito proti Venezuele z hlediska sankcí a cel. Toto uvedla agentura Reuters, citující zdroj z Caracasu. Naproti tomu informoval deník Times, že v Londýně převládá názor, že Maduro chce zlato pro sebe, aby jej mohl rozprodávat do soukromého vlastnictví. Prezident Venezuely letos již nabádal tamní obyvatele, aby zlato od státu nakupovali. Venezuela se snaží drahý kov získat už dva měsíce, ale zatím bez známky úspěchu. Bank of England situaci nekomentuje, zlato ale vydat odmítá.

 

Program vysokých výdajů, prosazený Hugem Chávezem, se ve Venezuele mění spíše na absolutní kontrolu měny nebo pracovních sil, což se výrazně podílí na tamní hyperinflaci, doprovázené kolapsem právního systému, anarchií a zvýšením kriminality. Hyperinflace nastala i přesto, že Venezuela má jedenácté největší zásoby ropy a zcela nejvíc černého zlata pod povrchem.

 

„V žádném případě nebudeme podporovat vrahy, mistry tortury a popravčí četu,“ řekl s klidnou tváří John Bolton, bezpečnostní poradce amerického prezidenta.

 

 

Pokud bude „Stará dáma“, jak se říká centrální bance Anglie, trvat na svém a zlato Madurovi nesvěří, mohla by se očistit od skvrn z jara 1939, kdy se podílela na zradě vůči Československu. „Bank of England převedla roku 1939 do Říšské banky české zlato v hodnotě šesti milionů liber. Bralo se to jako součást politiky appeasementu vlády Nevilla Chamberlaina, který si chtěl Hitlera těmito kroky usmířit, nebo hůř – jako změna postojů vůči nacistickým agresorům,“ přibližuje situaci David Blaazer, profesor ekonomické historie.

 

Československo začalo převádět své zlaté zásoby do Velké Británie kvůli neklidné situaci v sousedství už v roce 1936 prostřednictvím Banky pro mezinárodní vypořádání.

 

Na jaře 1939 informovala Československá národní banka zahraniční banky, že jakýkoliv požadavek na převedení zlatých rezerv Německu bude vysloven jen pod nátlakem agresora a je potřeba jej odmítnout. Varování dorazilo dva dny po prvním požadavku, který Britové ale naštěstí zamítli.

 

Tehdy se Bank of England pod vedením Montagua Normana spojila s ostatními národními bankami, kdy všechny instituce v rámci udržení zlatého standardu dospěly k závěru, že Československá národní banka už v podstatě nemá právo jednat s ostatními a Banka pro mezinárodní vypořádání se tak už nemusí řídit jejími požadavky. Zlato se tak převedlo na nově vytvořený účet číslo 17. Stará dáma neví, čí zlato je čí, což Norman drze použil jako argument k ospravedlnění sebe sama před britským ministerstvem financí. Ve skutečnosti pak každý věděl, kde je pravda, a že byl drahý kov přemístěn z československého účtu číslo 2 na nový. S novým číslem 17. A ten patřil Říši. Nacisté získali československé zlato 21. března.

 

Třetí říše v průběhu druhé světové války vyčerpala evropské státní zlaté rezervy i zásoby od soukromých investorů. Díky těmto transakcím dokázala své zlaté rezervy dostat z odhadované hodnoty 298 milionů USD na 614 milionů USD.

 

 

Zpět do současnosti. Maduro vykřikuje podobná hesla mezi obyvatele v rámci jejich uklidnění. Ačkoliv se zde možná jedná spíše o snahu hodit řadu špatných kroků, jeho samotného i jeho předchůdce Cháveze, za hlavu. V minulosti, totiž se svým zlatem nakládali všelijak. V roce 2011 si ho nechali z Londýna poslat domů jen kvůli tomu, aby se vyhnuli sankcím. Velkou část ale vrátili zpátky jako záruku za finanční půjčky svých bank. Tento špatný obchod se snažili splácet, aby později zlatem kryli další krátkodobější a horší úvěry.

 

Pokud se Stará dáma poučí z minulosti, ze svého jednání vůči Československu, a nevydá zlato prospěchářskému Madurovi, lid venezuelský jí bude jednou velmi zavázán. „Pokud jste občan země s tak velkým nerostným bohatstvím a musíte na ulici prosit o peníze, abyste nakrmili své děti, tak je něco špatně,“ říká Nikki Haleyová, velvyslankyně Spojených států amerických při OSN.

 

A to zmíněné něco je právě ona zkorumpovanost Madurova režimu.