Centrální banky celého světa nakupují zlato, aby se zabezpečily před finanční krizí, která může kdykoliv nastat. Ekonomika je na svém vrcholu a je jen otázkou času, kdy nastane propad a přijdou horší časy.

 

Nejvyšší finanční orgány mnoha zemí sahají po žlutém kovu. Jen v únoru nakoupily instituce 51 tun zlata. Podle Rosse Normana, výkonného ředitele společnosti Sharps Pixley, činily nákupy v prvních dvou měsících tohoto roku 90 tun zlata, v porovnání se stejným obdobím minulého roku o 61 % víc. „Poptávka národních bank po zlatě by mohla letos činit 540 tun,“ tvrdí Norman.

 

Nákupy centrálních bank loni dosáhly 651,5 tuny, což je nejvyšší poptávka od roku 1971, kdy USA měnily dolar za zlato. Celková poptávka v roce 2018 vzrostla o 4 % na 4 345,1 tunu.

 

„Je lákavé se ptát, co vědí banky a my ne, když nakupují drahý kov v tak velkém množství,“ říká Norman. Dodává ale, že je nutné si uvědomit tendence bank nakupovat obrovské objemy všech aktiv, a tedy nejen zlata. „Během posledních deseti let sice banky nabyly 446 miliard USD ve žlutém kovu, avšak vysoké částky tvořily i investice na jiných frontách.“

 

„Banky začaly nakupovat zlato po poslední finanční krizi v roce 2007-2008. Mezi největší investory patří Kazachstán, Rusko a Čína,“ řekl Shaokai Fan. „Ani státy východní Evropy ale nezůstaly pozadu, největšími východoevropskými investory jsou Polsko a Maďarsko.“

 

Dalším velkým investorem je podle Fana Indie, která drahý kov kupuje pravidelně již 15 měsíců a Irák, který nakoupil za minulý rok 6,5 tuny kovu. K nákupům zlata se vrátila Indonésie, Filipíny, a dokonce i Thajsko.

 

Na konferenci dále promluvil Alexandr Pschenichnikov. Ten konstatoval, že euroasijský gigant Rusko nakupuje pravidelně 200 tun zlata ročně již deset let. To ve vztahu k rublům překonalo americký dolar a veškeré dluhopisy Spojených států amerických.

 

Motivací bank k nakupování by podle mluvčích mohl být strach například z nestálé čínské ekonomiky nebo z toho, že by se mohly ocitnout v podobné situaci jako Venezuelská centrální banka, které Bank of England odmítla minulý rok vydat jimi spravované zlato.

 

„Bank of England není vlastníkem drahého kovu, jen správcem. Banky se o své zlato bojí, a proto se snaží mít co největší část jeho zásob ve svých vlastních trezorech ve své zemi,“ hodnotil situaci Fan.

 

 

Poptávka po zlatých špercích se v loňském roce prakticky nezměnila a zůstala na úrovni 2 200 tun. Po slitcích a mincích vzrostla o 4 %. Lidé poptali celkově 781,6 tun ve slitcích, v mincích 236,4 tuny, čímž zájem dosáhl svého pětiletého maxima.

 

40 % všech nákupů uskutečnila minulý rok Indie a Čína.

 

“Existují jisté předpoklady pro to, že by si zlato mělo minimálně udržet svůj dlouhodobý růst (7,5 % ročně), kterého dosahuje od roku 1971,” říká Norman. Nicméně doplnil, že zlato by dokonce mohlo zopakovat svůj výkon, kterého dosáhlo na konci devadesátých let (během 20 let od roku 1999 dosáhlo zlato v průměru 16% meziročního nárůstu).

 

Podle Schubrta nemůže být síla zlata posuzovaná pouze ve vztahu k dolaru. Při širším pohledu lze zjistit, že ač žlutý kov v loňském roce spadl o 1,5 % oproti americkému dolaru, ve vztahu k 72 světovým měnám dosáhl rekordních výsledků.