Série vládních restrikcí během pandemie narušila globální dodavatelské řetězce. Zvýšená cena drahého kovu, kterou jsme v koronavirové době zaznamenali, umožnila zahájení výroby i v dražších provozech, což se ale promítlo do dalšího růstu udržovacích nákladů. Když na začátku minulého roku napadlo Rusko Ukrajinu, přidal se k těmto faktorům ještě růst cen energií a spotřebních materiálů. Zdražily například výbušniny a kyanid, které jsou pro těžbu zlata naprosto klíčové. Napětí na pracovních trzích v zemích, které se řadí mezi hlavní producenty zlata, navíc přineslo zvýšení nákladů na zaměstnance. Přestože se růst těžebních nákladů díky snížení cen energií a paliv i těžbě v dolech s vyšší kvalitou rudy v posledním čtvrtletí zastavil, průměrné udržovací náklady těžby jedné unce zlata za celý rok 2022 dosáhly nové rekordní výše 1 276 USD.

Poptávka po zlatě v loňském roce téměř vyrovnala rekord z roku 2011. To se muselo nutně promítnout i na straně nabídky. Produkce dolů vzrostla na čtyřleté maximum (3 612 tun). Podle zprávy Ministerstva průmyslu, vědy, energetiky a zdrojů australské vlády se dá očekávat, že světová produkce zlatých dolů do roku 2024 poroste v průměru o 1,8 % ročně a svého maxima ve výši 3 750 tun dosáhne v roce 2025. Za tímto předpokladem stojí především plánované otevření nových dolů v Kanadě. V dalších letech bude objem těžby opět klesat. Na celkové nabídce zlata se podílí také recyklace kovu. Autoři zprávy předpokládají, že ta bude naopak do konce roku 2024 klesat průměrně o 3,9 % ročně. Důvodem budou zvyšující se požadavky na snížení dopadů provozů na životní prostředí a konsolidaci průmyslu v Číně.

Stoupající náklady na těžbu i limitovaná celosvětová nabídka prokazují vzácnost zlata. Rekordní nákupy centrálních bank a vysoký zájem soukromých investorů a domácností v Německu, Asii, Africe, Rusku nebo Rakousku dokládají, že lidé jednoduše věří v jeho sílu bezpečného přístavu a chtějí se zlatem bránit růstu rizik a nejistot.