„Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé,“ těmito slovy tehdejší komunistická vláda ubezpečovala obyvatele, že se o své peníze nemusí bát. Na příslušných místech se ale už na zásadních změnách pracovalo.

Na základě politického rozhodnutí byla 30. května spuštěna „akce kulomet“ a hotovost z roku 1945 a dalších let mohli vlastníci vyměnit za novou měnu podle různých kurzů na základě výše hotovosti a úspor vlastníka. Staré vklady (vázané vklady vzniklé při měnové reformě v roce 1945) a závazky z cenných papírů vydaných před rokem 1945 byly anulovány stejně jako státní dluhopisy.

Lidé o své peníze přišli prakticky ze dne na den. Jednu „novou korunu“ vyměnili za pět starých, při vyšších úsporách se kurz ještě znevýhodnil. Ti, co měli v úsporách nad 50 tisíc korun, je měnili v poměru 30:1. Jakýkoliv nesouhlas potlačila vládnoucí strana hrubou silou. Chléb se sice z osmi korun zlevnil na dvě koruny 80 haléřů a kilo kávy už nestálo 1 500 korun, ale jenom 300, na ztrátu úspor a pokles kupní síly příjmů to však byla malá záplata. Reformu většina obyvatel pochopila jako velkou krádež a poškodila velké množství drobných i velkých střadatelů, živnostníků a obchodníků, kteří přišli o provozní kapitál.

 

Prožíváme měnovou reformu i teď?

Měnová reforma v roce 1953 proběhla na základě politického rozhodnutí. Podle některých hlasů pozvolna probíhá něco vzdáleně podobného i nyní.

Vysoká inflace stejně znehodnocuje sílu měny a ničí vytvořené úspory domácností i odložený provozní kapitál podnikatelů. Do značné míry je způsobena řadou politických rozhodnutí a nastavením měnové politiky, především celosvětovým i domácím tiskem peněz, což je letitá politika centrálních bank, obrovskými výdaji na dluh bývalých i současných vlád, a také nebývalým zdražením energií, za kterým stojí také politická rozhodnutí EU související se snahou o zlepšení životního prostředí (zdražení emisních povolenek, odstavení uhelných a jaderných elektráren). Probíhající válečný konflikt důsledky těchto rozhodnutí ještě zesílil.

To, že určitá "tichá" reforma právě probíhá, naznačila v komentáři pro server Echo24 i ekonomka Markéta Šichtařová. Argumentuje, že stejně jako v minulosti byla zásahem státu změněna hodnota platidla. Jako příklad uvádí expanzivní měnovou politiku a navyšování peněžní zásoby během lockdownů, které bránily tvorbě zboží a služeb.

„A pokud jde o ztrátu hodnoty měny, ta je krom jiného dána kupříkladu tím, že úspory v penzijních fondech kombinací nastavení dosažitelných výnosů a inflace jsou a budou znehodnocovány,“ uvádí Šichtařová.

Na začátku minulého roku o „tiché“ měnové reformě mluvil i investor Vladimír Brůna, který podobně jako Šichtařová viděl mezi současnou a historickou situací řadu paralel.

Různé měnové krize i reformy probíhají poměrně často, nebo minimálně častěji, než by si obyvatelé států přáli. Krizi momentálně zaznamenávají některé africké státy. I v České republice analytici z japonské finanční skupiny Nomura Holdings vyhodnotili aktuální riziko měnové krize (riziko propadu hodnoty měny) jako největší za posledních dvacet let (dalšími ohroženými zeměmi jsou například i Maďarsko a Rumunsko).

Zlato má oproti měně zásadní výhodu. Je vzácné a jeho množství je omezené. Přes veškeré historické výkyvy jeho hodnota dlouhodobě stále roste. Během krizí navíc dokáže uchránit majetek svých vlastníků, a to je důležité i dnes, kdy se na finančních trzích pověstné klidné vody začínají bouřit. Díky možnosti postupného nákupu zlata a dlouhodobému průměrování můžete získat velmi příznivou celkovou nákupní cenu.

Podle investora Brůny se investice do zlata, případně nemovitosti, může vyplatit přesně v takových situacích, kdy sice k měnové reformě nutně nemusí dojít, ale okolnosti a dopady měnové politiky historickou situaci připomínají. Nikdy koneckonců nevíme, kdy nás čeká další „akce kulomet“.