Společnost Lehman Brothers před deseti lety šokovala svět, když 15. září 2008 vyhlásila bankrot. Náznaky krize se však objevovaly už v roce 2007, v jehož druhé polovině vyletěla cena zlata prudce nahoru, a z 640 USD za trojskou unci se do března 2008 dostala na celých 1 000 USD. Tento vzestup totiž v doprovodu s problémy na hypotečních trzích evokoval v investorech riziko. Cena zlata měla posílit trh jako takový, a proto bylo zklamáním, když spadla i přes očekávání FEDu na 750,25 USD za trojskou unci, kde se 12. září 2008 ukotvila. Zlato se však díky chaosu, který krach Lehman Brothers na trhu vyvolal, zmátořilo a ještě ve stejném měsíci dosáhlo na 899 USD za trojskou unci. Následovalo dvouleté, poměrně prudké stoupání, které skončilo 5. září 2011 ranním fixem 1 896,50 USD za trojskou unci s následným mírným vzestupem na 1 900 USD ještě téhož dne.

 

Následně se finanční trhy začaly přiměřeně stabilizovat, FED držel úrokové sazby pod kontrolou a vlády začaly s programem kvantitativního uvolňování. 

 

Zajímavé je, že státní sektor v období od roku 2010 přesedlal ze své dosavadní pozice prodejce do role hlavního nákupčího. Od roku 2010 do roku 2017 zvýšil své zlaté jmění o 3 030 tun, což je přibližně jedenáctiměsíční globální produkce! Ti, kteří prodávali, pak argumentovali tím, že chtějí více diverzifikovat riziko a také chtěli více vydělat riskantnějším investováním.

 

 

Mezi rokem 2011, kdy cena prudce vzrostla, a rokem 2013, kdy cena naopak prudce klesla, byla cena relativně ustálená, a investice tudíž nepředstavovala riziko. Touha po zisku a ochota riskovat klesala s kvantitativním uvolňováním, které probíhalo od roku 2012. Společnost COMEX toho roku rapidně snížila svoje zlaté zásoby. Napětí v oblasti zlatého kovu přišlo o rok později, kdy po vzoru COMEXu odcházeli i jiní významní investoři. Například z fondů ETF odteklo celých 880 tun zlata. Zmíněný COMEX zredukoval své zásoby meziročně z 587 tun na pouhých 103 tun na konci roku 2013. 

 

Naopak na vzestupu byly soukromé investice do zlata, které se mezi lety 2012 a 2013 takřka zdvojnásobily a výrazně si pomohl také sektor bankovní. V roce 2013 měli privátní investoři ve svém držení celých 1 445 tun, zatímco v roce 2009 vlastnili pouhých 536 tun. Nejvíce zlata putovalo do Číny.

 

 

V dalších letech (až do roku 2015) odcházeli investoři od velkých fondů, jako ETF a COMEX, a ekonomika v USA se generálně vzato ustálila. Upustilo se od kvantitativního uvolňování a dolar posílil. Zlatu tyto roky však tolik klidu nepřinesly. Jakožto stálé aktivum nebylo moc populární a lidé dávali přednost spíše domácím akciím, které mohly přinést lepší výdělek (ale i ztrátu).  

 

Důležitým zlomem měly být roky 2016 a 2017, kdy cena drahého kovu opět vyletěla velmi prudce nahoru kvůli nestabilní politické situaci na celém světě. Svůj podíl mělo referendum o Brexitu a také zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Své k tomu měla co povědět i krize v Turecku a Venezuele. Tamní centrální banky se zbavovaly svého zlata, ovšem s menším efektem, než nejspíš doufaly. 

 

I letos, díky pokračující obchodní válce a nejistotě kolem vývoje dolaru se lidé bojí o své finance a vracejí se k investici do zlata. Aurum totiž nepodléhá inflaci, většinu času je jeho cenová hladina relativně stálá a po pádu vždy následuje vzestup. Zlato tak představuje jeden z nejbezpečnějších způsobů, jak uložit své peníze.